Nakažených žloutenkou typu A prudce přibývá. Jak nemoc rozpoznat a jaká je nejlepší prevence?

Podle nejnovější dat Státního zdravotního ústavu bylo k 21. červenci letošního roku zaznamenáno už 928 případů hepatitidy A a 10 úmrtí. Hepatitida, laicky žloutenka je virové onemocnění, napadající nejčastěji játra. Hepatitida se vyskytuje ve variantách A, B, C, D, E a G, přičemž očkování existuje pro typy A a B, které jsou také v České republice relativně nejčastější. 

Varianta A je známa jako „nemoc špinavých rukou“ a souvisí se špatnou hygienou. „Rozhodně nikdo ale netvrdí, že každý, kdo typem A onemocní, podceňuje hygienu. Spíše to funguje tak, že lidé z rizikového prostředí to roznášejí mezi sebou a pohybem ve společnosti i na další lidi mimo základní okruh,“ uvedla MUDr. Ludmila Plšková, expertka Svazu zdravotních pojišťoven.

Varianta B se přenáší především krví a tělesnými sekrety. Přibývá ale také typu C, která se rovněž šíří krví a často přechází do chronického stádia.

„V uplynulých letech byla významně větším problémem hepatitida typu C, která se šíří krví a sliznicí zejména v rizikových skupinách, jako jsou drogově závislí nebo vězni. Letos v pololetí bylo nových případů kolem 850, takže i nadále bude nejčastějším typem, o hodně se ale zmenší rozdíl,“ dodala Plšková.

Typ D se rozvíjí pouze u lidí již nakažených typem B, typ E, pocházející z infikované vody nebo špatně tepelně upraveného masa, sem byl dříve spíše „dovážen“ z exotických zemí. Typ G je nejnovějším typem hepatitidy, o kterém je zatím známo velmi málo, šíří se krví a je nejčastější u uživatelů nitrožilních drog, hemofiliků a hemodialyzovaných.

Jak se virus přenáší?

Možností přenosu viru hepatitidy typu A je více, ale nejčastější je přenos prostřednictvím stolice. „Pokud si osoba neumyje ruce a kontaminuje nějaké předměty, může se nakazit i někdo další nepřímým kontaktem,“ uvedl v pořadu 90’ ČT24 přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny FN Motol MUDr. Milan Trojánek s tím, že k přenosu často dochází v rámci domácností.

Záludné je, že děti mohou být podle Trojánka často asymptomatické, a tím pádem dál šíří nákazu uvnitř domácnosti. Naopak nejohroženější skupinou pacientů bývají lidé s nějakým chronickým onemocněním.

Virus je navíc poměrně odolný – na površích při běžné teplotě se může udržet až několik týdnů. Na osluněných plochách vydrží podstatně méně, protože ultrafialové záření virus ničí. Naopak na zmrzlém povrchu může přežít i několik let.

Jak žloutenku typu A poznat a jít k lékaři?

Žloutenka typu A začíná většinou chřipkovými příznaky. „Jakmile ale dojde k typickému zežloutnutí bělma a kůže, tak bych chtěl apelovat, že je zásadní rychlé vyšetření lékařem, protože to nemusí být ani žloutenka, ale například postižení žlučovodu a je potřeba to vyloučit. V případě, že se člověk začne komplikovat, tak velmi často se rozvíjí porucha vědomí, dochází k rozvoji poruch srážlivosti, snižuje se syntetická nebo detoxikační funkce jater, což poznáme právě třeba poruchou vědomí,“ popsal příznaky doktor Trojánek. 

Po stanovení diagnózy musí být zavedena určitá preventivní opatření pro ostatní členy domácnosti i okolí. Dříve byli pacienti izolováni v nemocnicích na infekčních odděleních, dnes jsou opatření benevolentnější.

„Je vhodná izolace doma. Dezinfikujeme povrchy. Ve školách je nutné dezinfikovat kliky na toaletách, protože je tam největší riziko nákazy. Tato opatření jsou vesměs účinná, na druhou stranu inkubační doba je poměrně dlouhá (15 až 50 dní), takže pokud se koukneme na její horní hranici, tak je potřeba opatření provádět dost dlouhou dobu. Každá chyba způsobí, že epidemie pokračuje dál,“ varoval také v pořadu 90’ ČT24 epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula . 

Jak se žloutence typu A bránit?

Na hepatitidu A zatím nemáme specifická antivirotika. Léčba je podpůrná a symptomatická – pacient může dostávat infuzní terapii a lékaři monitorují, zda nedochází ke zhoršení stavu. V nejhorších případech může být nutná transplantace jater. I proto je klíčová prevence.

Vedle důsledné hygieny – dezinfekce a mytí rukou – pomáhá proti nákaze očkování. Zatímco očkování proti hepatitidě B je u dětí povinné (a onemocnění bylo díky tomu v podstatě eliminováno), očkování proti hepatitidě A je dobrovolné, a to jak pro děti, tak pro dospělé. Ne všichni dospělí však tuto ochranu mají – zejména ti, kteří žijí v horších hygienických podmínkách, což přispívá k šíření nemoci. V současnosti je proočkovanost v Česku minimální a vakcínu využívají hlavně cestovatelé, zdravotníci nebo lidé očkující se kombinovanou vakcínou proti typům A a B.

Vysoká čísla žloutenky typu A se objevovala hlavně na přelomu 80. a 90. let, kdy se výskyt pohyboval okolo 20 případů na 100 000 lidí, což by v přepočtu na Českou republiku představovalo zhruba 2000 případů ročně. To už představuje možná hranici, při které je možné uvažovat o plošném očkování. 

„O plošném očkování bychom (při dosažení takové hranice) uvažovali, protože v zemích, kde se hepatitida A takto vyskytuje, to je zvykem. Ve vybraných státech USA, kde je vyšší výskyt, se očkuje. Musíme si ale počkat na výsledná čísla,“ uvedl v pořadu 90’ ČT24 epidemiolog a bývalý ministr zdravotnictví Roman Prymula s tím, že v posledním roce je ten nárůst infikovaných markantní.

Výhodou očkování navíc je, že ho lze aplikovat i postexpozičně, tedy i v případě, že hrozí nákaza. „Dokážeme tak zabránit onemocnění, když podáme vakcínu bezprostředně poté, co se člověk nakazí. Samozřejmě čím později ji podáme, tím je vyšší riziko závažnějšího průběhu. Vakcína proti žloutence A přitom patří u nás mezi nejlepší vakcíny, které máme. Je téměř 100% účinná, a to dlouhodobě, prakticky celoživotně,“ upozornil epidemiolog Prymula.

Autorka: Pavlína Zítková